Tak jsem tento týden začala dělat autoškolu. Vždy jsem tvrdila, že mně v životě mrzí dvě věci, za prvé, že neumím anglicky a za druné, že jsem se nenaučila řídit auto. Tak jsem se rozhodla alespoň s jedním z toho něco udělat. A protože snadněji dosažitelná mi přišla autoškola, tento týden jsem usedla do "školní lavice". Má to jen jeden "malý" háček - že se bojím. Ne autoškoly samotné, ve škole jsem vždycky patřila k těm lepším žákům, tak doufám, že to zvládnu, ale bojím se hlavně některých - bezohledných řidičů, které budu na cestách potkávat. Už jako spolujezdkyně jsem byla tolikrát svědkem toho, jací se na cestách pohybují hazardéři, kteří ohrožují nejenom sebe, ale samozřejmě i ostatní účastníky provozu.
Proto si připomínám hlavně ty kladné věci, které mi autoškola přinese:
- překonám svůj strach a budu umět něco, o čem jsem doteď jen snila
- už nebudu muset tahat nákupy v ruce a hezky pohodlně si je dovezu autem až k domu (ty, které stejně jako já, nosí denně v rukách nákupy pro čtyřčlenou rodinu, ví o čem mluvím)
- když budu potřebovat někam jet - nebudu odkázána na veřejnou dopravu a jízdní řády (přeplněné veřejné dopravní prostředky a někdy jejich protivné a arogantní řidiče)
- když budu potřebovat něco odvézt nebo přivézt, nebudu muset obtěžovat někoho jiného
Tak si říkám, že to všechno stojí za to, aby jsem svůj strach překonala.
Mirka, mrzia ma presne tieto isté dve veci :)
OdpovědětVymazatA čo sa týka vodičáku, tak ten mám od roku 1988 !
1. strach som nikdy neprekonala
2. nákupy rada ťahám v rukách
3.zbožňujem MHD a rada chodím aj pešo
4. na väčšie nákupy s radosťou obťažujem manžela, máme z nich už rituály
5. .... pripadám si neschopná a štve ma to :)
Pekný deň, J.