pátek 7. srpna 2009

Jak to bylo s šitím

Nejvíce mne vždycky lákalo šití. Dodnes si pamatuji, jak jsem si často prohlížela starý šlapací šicí stroj Bobbin, který stál v ložnici (byl používaný jen na občasné opravy prádla) a chtěla jsem se na něm naučit šít. Obtěžovala jsem mamku tak dlouho, až mi slíbila, že mně na něm šít naučí. Dlouho jsem se nemohla naučit tomu správnému rytmu šlapání, takže jsem měla neustále přetrženou horní nit, ale opět jsem se nenechala odradit a v pubertě jsem na něm už vytvářela své první modely. A protože Bobbin neměl entlovací steh, dostala jsem k 17.tým narozeninám nový stolový Lucznik. Ještě dnes si vybavuji, jak jsem byla šťastná, když jsme ho dovezli domů a já k němu usedla. Chtěla jsem se v šití zdokonalovat, proto jsem absolvovala několik kurzů. Další zkušenosti jsem nasbírala praxí - když jsem později, během mateřské 'dovolené' šila na své dvě malé dcery (to už na nové mašince Brother, s lepšími funkcemi a více programy). Dcery ale začaly postupně odrůstat a požadovaly uniformní oblečení pořizované v obchodech. Šití tak nějak začalo pomalu upadat v zapomnění a 'bratříčka' (Brother) jsem používala jen na občasné opravy prádla

Žádné komentáře:

Okomentovat