Jednoduché letní šaty

Během včerejšího odpoledne jsem ušila letní šaty pro starší dceru. Vyzkoušela jsem poprvé tzv. žabičkování pomocí pružné nitě, kterou jsem použila jako spodní nit v šicím stroji.

Můj nový stroječek

Sice jsem majitelkou dvou šicích strojů, ale první je skříňový Lucznik - tudíž nepřenosný a druhý Brother je sice přenosný, ale díky tomu, že je celokovový je dosti těžký. To bylo důvodem, že jsem si koupila takové miminko šicího stroje. Jmenuje se Singer pixie, váží jen 1,9 kg a stál 999,- Kč.  Důvodem této koupě bylo to, že navštěvuji dva patchworkové kluby. Do klubu v našem městě nosím stroj v ruce a do klubu ve 35 km vzdáleném Bílovci ho zatím vozím autobusem a musím říct, že takový 8 kg vážící šicí stroj se opravdu pronese. Tak teď budu do klubů chodit opravdu jen tak po "lehku".

Patchwork

Je to už několik let, co mne v práci na chodbě zaujala pozvánka na patchworkovou výstavu v nedalekém Fulneku. O patchworku jsem toho v té době moc nevěděla. Někde v časopisech jsem ho už zahlédla, věděla jsem, že se jedná o sešívání kousků látek do různých vzorů, ale to bylo tak vše. Měla jsem před sebou volný víkend a lákalo mne i prostředí, ve kterém se měla výstava konat - kaple sv. Rocha a zrekonstruovaný kostel sv. Josefa ve Fulneku. V neděli po obědě jsem tedy vyrazila. Když jsem vešla do kaple, ve které byly patchworkové výtvory naaranžovány, byla jsem úplně unesena. Krásné vzory, barvy, deky, polštáře všech velikostí a barev, patchworkové obrazy na pověšení na zeď a mnoho jiného. Vůbec jsem nechápala, jak se dá něco tak krásného a složitého z látek vůbec ušít. A to byl teprve začátek, další část výstavy byla naaranžována v kostele, kde jsem se poté přesunula. Nemohla jsem z toho všeho spustit oči a zatoužila jsem se alespoň něco z té krásy naučit šít. Na výstavě jsem se seznámila s lektorkou patchoworku Danuší Březinovou, slovo dalo slovo a o měsíc později jsem začala navštěvovat její kurzy. Můj téměř zapomenutý "bratříček" (šicí stroj Brother), našel po několikaleté pauze opět uplatnění a já skvělý koníček, který vyplňuje můj volný čas už třetí rok. Navíc jsem mezi patchworkářkama našla spoustu kamarádek, se kterými se pravidelně setkáváme.

Jak to bylo s šitím

Nejvíce mne vždycky lákalo šití. Dodnes si pamatuji, jak jsem si často prohlížela starý šlapací šicí stroj Bobbin, který stál v ložnici (byl používaný jen na občasné opravy prádla) a chtěla jsem se na něm naučit šít. Obtěžovala jsem mamku tak dlouho, až mi slíbila, že mně na něm šít naučí. Dlouho jsem se nemohla naučit tomu správnému rytmu šlapání, takže jsem měla neustále přetrženou horní nit, ale opět jsem se nenechala odradit a v pubertě jsem na něm už vytvářela své první modely. A protože Bobbin neměl entlovací steh, dostala jsem k 17.tým narozeninám nový stolový Lucznik. Ještě dnes si vybavuji, jak jsem byla šťastná, když jsme ho dovezli domů a já k němu usedla. Chtěla jsem se v šití zdokonalovat, proto jsem absolvovala několik kurzů. Další zkušenosti jsem nasbírala praxí - když jsem později, během mateřské 'dovolené' šila na své dvě malé dcery (to už na nové mašince Brother, s lepšími funkcemi a více programy). Dcery ale začaly postupně odrůstat a požadovaly uniformní oblečení pořizované v obchodech. Šití tak nějak začalo pomalu upadat v zapomnění a 'bratříčka' (Brother) jsem používala jen na občasné opravy prádla